Vítám Vás na mých nových stránkách. Trvalo to. Ano.

Vždycky jsem chtěl mít vlastní stránky, ty na internetu. Jako člověk strikntě analogový, který preferoval vždy papír a tužku před digitálními médii jsem ale čelil problému, kudy mám ty papíry strčit do počítače, aby se mi zobrazovaly na těch internetech?

Možná proto to trvalo tak dlouho. Ale protože je toho dost, oč bych se rád podělil, jediná možnost byla si sednout, naučit se, jak dělat web a nakonec jej i udělat.

Na těchto stránkách se budu věnovat tvorbě, malování a kreslení. Rád bych se poděllil nejen o to, jak uvažuji, při své tvorbě, ale společně s dalšími lidmi jsme založili i spolek Nevzdělanci, který již brzy (z pohledu psaní tohoto článku) spatří světlo světa. Rádi bychom se věnovali otázce: ,, co je to vlastně umění? A co dělá umění uměním?“. Také bychom rádi vytvořili výuková vida, tutoriály, jak kreslit a jak malovat, které v prostředí českého internetu zoufale chybí. Dále bych rád využil těchto stránek ke sdílení nějakých věcí v procesu, nebo těch, které si nezaslouží být dány na sociální sítě, instagramy a facebooky, protože nejsou dost dobré, nebo slouží jen k tréninku. Ale ty, které to zajímá, by to mohlo obohatit.

Tak uvidíme….

Rád bych, ale v tomto příspěvku stihl ještě trochu znechutil ty, kteří byli tak odvážní a dočetli až sem. Měl bych totiž pár poděkování lidem, bez kterých by tento web nevznikl:

Speciálně bych chtěl poděkovat Jirkovi „Tuleňovi“, který mne k založení webu a blogu tlačil soustavně asi dva měsíce (bylo to asi před půl rokem) a bez jeho tlačení by toto vůbec nevzniklo; Václavu Kováři za inspiraci v tom být malířem a za sdílení pohledu na svět. Stephanovi J., který si to tu nepřečte, protože neumí česky, ale má zásadní podíl na tom, že jsem si uvědomil, co je v životě důležité. Honzovi Š. (i když o tom neví), který pro mne byl vhledem do aktuální mladistvé kultury, té co používá internet i během snídaně, oběda a večeře. Dále také fireshow skupině Tribo Fuego za to, že mne podporovali v tvoření letáků, bez kterých bych neměl takovou motivaci se zlepšovat a za skvělou propagaci. A vlastně mnoha dalším lidem, ktří mi pomohli v cestě stát se tím, kým jsem. Speciální poděkování si ale zaslouží zejména můj dědeček, Jiří Hejduk, který tu bohužel již drahně let není mezi námi, který mi koupil mé první vodovky naučil mne s nima malovat. Za tu nekonečnou trpělovist si zaslouží speciální poděkování, které jsem mu, bohužel, již nestihl říci osobně.

Tak ať se vám tu líbí a doufám, že zde naleznete časem dostatek inspirativního čtení.

Adam

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *