V minulém díle jsme si probrali nějakou tu teorii okolo akvarelu, vysvětlili si pojmy jako revertibilita a nyní se podíváme spíše na tu praktickou část. Tedy na to, co a jak si tedy vybrat. Protože byl minulý článek příliš dlouhý, a tento článek vychází ještě delší, rozhodl jsem se, že druhý díl rozdělím do dvou. V tomto si povíme o akvarelu v pánvičkách a v tubách, jaké jsou hlavní rozdíly (krom toho, že akvarel v tubách je v tubě 🙂 ) a podělím se s vámi o zlatou střední cestu.

V příštím díle, který vyjde příští týden, poradím, jak si složit první akvarelovou paletu pro začátečníky a přidám nějaké tipy na výběr barev pro pokročilé.

akvarely v tubách

Akvarely se dají dostat ve dvou podobách – v pánvičkách a tubách. Každá z nich má svoje výhody a nevýhody.

Akvarely v tubách

Akvarely v tubách se hodí zejména pro velkoformátové obrazy a malování velkými štětci Je ho většinou více, než v pánvičce a je možné si vymačkat tolik barvy, kolik je zrovna potřeba. A také díky tomu, že jsou akvarely v tubě již rozmíchány s malým množstvím vody, není potřeba řešit to, jak moc jsou revertibilní – tedy jak se nám po zaschnutí budou nabírat do štětce. Tím pádem se i s méně kvalitními barvami pracuje lépe – snadněji lezou do štětce a prostým nabráním si kousku akvarelu přímo z tuby získáme nejsytější možnou variantu dané barvy. Akvarel v tubách má i své nevýhody.

První nevýhodou je to, že se špatně odhaduje množství barvy, kterou si máme vymáčknout. Počítejte s tím, že vám budou zůstávat zbytky cenného pigmentu, různě po paletě. Druhou nevýhodou je, že spotřeba akvarelu v tubách je o něco větší – prostě a jednoduše akvarel do tuby nevrátíme. Nakonec, malovat s akvarelem v tubách vyžaduje jistou zručnost v tom, jak akvarel nabíráme do štětce. Jak jsem již zmínil, akvarel v tubě je velmi koncentrovaný a vyžaduje lehkou ruku při nabírání barvy – člověk již musí mít cit kolik barvy si nabrat -stačí jeden neopatrný pohyb a naberete si toho akvarelu příliš mnoho a budete jej pak vymývat do nádoby s vodou. U pánviček namočení štětce obnáší vícekrát „přejet“ štětcem po paletce, ne naberete požadované množství barvy a tak se nabrané množství mnohem lépe kontroluje.

Keramická paletka s kousky akvareu z tuby v rozích

Jednou z možností jak se s tímto problémem vypořádat je vymáčknout si kousek barvy do rohů paletky tak, aby byl vždy nad úrovní vody a z tohoto rohu si barvu nabírat. Zde je příklad paletky základních barev nanesených na keramickou paletu. Pokud nejste vlastníky keramické palety s bazénky, tak můžete použít keramický bílý talíř. Oproti plastovým nádobám má keramika tu výhodu, že po ní akvarel „lépe klouže“ a díky povrchu vytváří spíše loužičky barvy, zatímco na plastu má rozředěný akvarel tendenci zůstávat ve spoustě malých kapiček. Je to drobný detail, ale pomůže. Jakousi střední cestou je smalt, kterým jsou pokryty většinou kovová pouzdra na akvarelové pánvičky – o těch níže.

Akvarel v tubách se tedy více hodí pro pokročilé malíře, kteří pracují na velkých formátech a používají velké štětce* a pro ty, kteří s akvarelem pracují delší dobu.

*) u akvarelu působí vždy pěkně, když používáte velké štětce. Těmito velkými štětci myslím zejména ploché dvoupalcové štětce, které mají hranu kolem 5ti cm.

Akvarel v pánvičkách

Druhou variantou, jak dostat akvarel jsou pánvičky. Pánvičky obsahují také velmi koncentrovaný pigment, avšak bez přídavku vody. Proto, abyste si akvarel nabrali, je dobré pánvičku trochu předem navhlčit – osobně používám takový ten rozprašovač na květiny, kterým před malováním pokropím sadu pánviček. Pánvičky jsou pohotovější než tuba – i bez navhlčení předem si je lze prostě otevřít a začít s nimi hned malovat. V cestovní sadě používám zásadně pánvičky.

Cestovní sada akvarelů s různýma pánvičkama

Další výhodou pánviček je jejich modularita. Tedy to, že z většiny akvarelových sad se dají pánvičky vyjmout a vložit do jiné sady. A nebo si tyto pánvičky jednoduše přeskládat mezi sebou. To se hodí zejména pro malé, cestovní sady, které pojmou jen omezený počet pánviček. Pokud půjdu malovat ven za hezkého letního dne, můžu si přeskládat pánvičky tak, aby lépe odpovídaly tomu, co mohu na cestách potkat. Naopak, pokud jdu malovat podzim, tak zase mohu přeskládat pánvičky jinak.

Pánvičky jsou většinou k dostání ve dvou velikostech. Polopánvičky, do kterých dává své barvy většina výrobců jako Winsor&Newton, Kuretake, Schmincke apod. používají většinou tyto malé pánvičky s objemem cca 3ml. Pak máme pánvičky velké, objemem zhruba dvojnásobné, které zase používají výrobci jako St. Petesburg nebo Aquarius. A také Koh-i-noor. Ale to jsou jen přebalené barvy St. Petesburg, který je pro Koh-I-Noor vyrábí a které se zde prodávají, většinou dráž, než St. Petesburg….

Nevýhodou pánviček je jednak menší objem oproti tubě, která má většinou objem od 5ml do 10ml. Dále pánvičky jsou přijdou zkrátka ve chvíli, kdy pracujeme s většími (plochými) štětci, protože se velký štětec do malé pánvičky prostě nevejde. A nakonec, barva v pánvičkách je náchylnější na revertibilitu- tedy nerevertibilní pigmenty se musí občas přemlouvat, aby vám vůbec nějak vlezly do štětce.

Lze to i jinak…

Pouzdro na akvarelové barvy s vloženou pánvičkou

Podělím se s vámi o způsob, jak skloubit výhody tub a pánviček do jednoho. Je to sice trochu pracnější, ale jak se říká, nic není zadarmo.

Ve výtvarných potřebách se dají koupit i jednotlivé pánvičky, které se dají naplnit barvou z tuby. Kus stojí asi 5 Kč. Můžete si pořídit buď jednotlivé malé pánvičky a nacvakávací pouzdro na ně, nebo předlisovanou plastovou paletu, kterou vidíte na níže přiloženém obrázku.

Plastová předlisovaná paleta

Do pánviček si nakonec vymáčknu barvu, nechám zaschnout a poté barvu používám jako klasický akvarel z pánviček. Pokud si časem vyzkoušíte nějaké dobře revertující barvy, tak nemáte žádný problém s nabíráním a barvy jsou tedy identické jako kdyby byly nabrány přímo z tuby. A ačkoli akvarel v tubě a v pánvičce stojí víceméně stejně, tak z jedné tuby naplníte pánvičku v průměru 3x.

Prázdná pánvička na akvarel

Pozor, při vymačkávání tuby do pánvičky je nutné, abyste zaplnili celou pánvičku po její ploše a snažili se nenechávat tam moc vzduchové mezery. Je nutné prostě pánvičku vyplnit u dna celou. Klidně tenčí vrstvu, ale od kraje do kraje. Pokud totiž necháte v pánvičce okraje (viz obrázek), tak po zaschnutí akvarelu se vám akvarel dříve či později odlepí z pánvičky a nikdy vám nebude držet na místě. Pozn.: ne, nebude držet na místě. Zkoušel jsem je různě rozmočit a pak zas zatuhnout, udělat další vrstvu akvarelu a do něho to vložit a nefunguje to. Prostě vám ta barva bude cestovat ve formě barevného bločku po paletě, dokud to neuděláte pořádně.

Pozn2: pokud barvu správně naplníte správně tak vám bude v pánvičce držet až do posledních zbytků…vyzkoušeno.

Správně zaplněná pánvička s akvarelem je od kraje do kraje

Velmi dobrým pomocníkem – skoro bych řekl až nepostradatelným – je vytvoření si vzorníku barev pro každou takovou paletu, kterou jste si takto udělali. Je to zejména proto, abyste při doplňování nepomíchali barvy. Vzhledem k tomu, že vám takto naplněná pánvička vydrží několik let, je těžké si zapamatovat kterou modrou a kterou červenou jste dali kam. Navíc je to dobré vizuální vodítko při sestavování barevnosti obrázku, když máte vzorky barev na papíře – přeci jen, většina modrých vypadá na první pohled zhruba stejně (jako černá… 🙂 ) a o jakou modř se jedná, poznáte většinou až po nanesení…

Na vzorník používám původní názvy barev, jak jsou uvedeny na tubě

A nakonec, po doplnění pánvičky vám vždy zbyde nějaký ten akvarel, který můžete případně použít při malování velkých formátů. Je to taková zásoba. A když je nevypotřebujete při malování velkoformátů, tak si pak můžete doplnit pánvičku, až vám akvarel dojde.

Jak si povíme v příštím díle, není zapotřebí mít velké množství barev. Stačí základní paleta o třech nebo šesti barvách, s pomocí kterých zvládnete namalovat v podsatě jakýkoli obrázek. A dá se to říci i jinak. Pokud nesvedete namalovat obrázek pomocí tří základních barev (modré, červené, žluté), tak ani nemá moc cenu si větší paletu pořizovat. Míchání barev mezi sebou je to, co dělá akvarel akvarelem a co přináší jedinečné barevné odstíny právě tím, jak mícháte barvy mezi sebou. Malováním z primárních barev se naučíte tento základ a tím, že budete postupně přidávat barvy oceníte pořádně ty možnosti, které vám právě nová barva otevře. Bude to jako nový svět. Naopak, pokud máte velkou paletu od začátku, nenutí vás to tolik barvy mezi sebou míchat, ochudíte se o to nejkrásnější v akvarelu.

Nejlepším způsobem tedy je, začít s malou paletou a postupně si ji rozšiřovat. Jak to na to, si povíme v příštím díle.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *