Spousta lidí zná malbu olejem, akvarelem, temperou, akrylem…. Ale je až s podivem, jak málo lidí, i když sami malují, zná kvaš. Pokud se někde řekne kvaš, většinou se lidem v mysli objeví zkvašené ovoce. Slovo kvaš ale nepochází ze slova kvasit, ale z francouzského slova Gouache nebo italského guazzo – vodová barva. Holanďané pro něj mají skvělý název: plakaatverf – což znamená plakátovací barva. Vskutku, kvaš se v posledním století používal zejména pro malbu plakátů, filmových, či divadelních, zejména ve „zlatém věku“ ilustrace 50. a 60. let 20. století. Kvaš má nezaměnitelný charakter malby, právě díky jeho sametovým barvám a tónům a v tomto článku bych se rád zabýval tím, co to ten kvaš je, kde vznikl a hlavně – proč je to tak skvělé médium.

Coby Whitmore

Kvaš je velmi stará technika, kdy je koncentrovaný pigment smíchán společně s arabskou gumou a bělobou. Právě v jistém podílu běloby se kvaš liší od akvarelu. Dalo by se říci, že kvaš je něco mezi akvarelem a temperou. Oproti akvarelu nemá kvaš tak brilantní a zářivé barvy, kvašové barvy i v té největší sytosti bývají malinko zastřené, dalo by se říci jakoby trochu sametové. Na druhou stranu, kvašové barvy bývají oproti akvarelu krycí. To je největší přednost kvaše – lze s ním malovat stejně jako s akvarelem, a nebo jako s jinou, krycí barvou. Jinými slovy, máme dva způsoby, jak udělat „světlou“ barvu – buď rozředěním kvaše vodou, nebo přidáním dodatečného množství běloby.

Ralph McQuarrie – konceptuální ilustrátor, který spolupracoval na původních Hvězdných válkách maloval zejména kvašem.

Z historie

Historicky vzato, barvy podobné dnešním kvašovým barvám se používali již ve starém Egyptě, ale francouzský název Gouache přineslo až 17. století, kde tak označovali krycí vodové barvy. Kvaš byla velmi oblíbená zejména u plenérových malířů, protože umožňovala rychlé zachycení scény a hlavně ji rychle opravovat díky krycím vlastnostem kvaše. Ašak až do 19. století se místo běloby používala křída. Až teprve s objevem olověné běloby a vznikl kvaš dnešních dní. Dnes se však používá nejedovatá zinková, nebo titanová běloba.

Henri de Toulouse-Lautrec – kvaš z roku 1899

Ve 40. letech 20. století se z kvaše stává oblíbená technika pro ilustraci knih a plakátů. U nás nejznámější malíř, který měl techniku kvaše oblíbenou je Zdeněk Burian.

Zdenek Burian – kvašová malba

A jak na kvaš?

Kvaš

Mezi nesporné výhody kvaše je krom kryvosti i to, že má dva způsoby zesvětlování barev. Prvním způsobem je, stejně jako u akvarelu, pomocí jeho rozředění s vodou. Při rozředění má vlastnosti podobné akvarelu – dá se s ním lazurovat jednotlivé vrstvy přes sebe. Oproti akvarelu je ale důležité mí spodní vrstvu vždy zaschlou. Jinak nevytvoří lazurní vrstvu, promíchá se, a výsledkem je bahnitě-šedo-ošklivá barva.

Druhým způsobem je zestvětlování kvaše pomocí zinkové běloby, kde získáme unikátní – matně-sametově světlé barvy, které dělají kvaš kvašem.

rozdíl ve vyznění malby kvašem a akvarelem

Kvaš se dá namíchat improvizovaně – stačí mít akvarel a k tomu kvašovou zinkovou nebo titanovou bělobu – o těch níže. Osobně mívám kvašovou bělobu jako součást mé akvarelové sady a nemusím tedy s sebou tahat kvašové barvy zvlášť. Akvarel a kvaš lze bez problémů kombinovat mezi sebou.

Kvašem se maluje stejnými štětcemi jako na akvarel. Je pravda, že se na kvaš hodí spíše tužší vlas, tedy spíše syntetické akvarelové štětce, než ty drahé, dělané z chlupů zvířátek – což osobně považuji za další z mnoha výhod kvaše.

Kvašové barvy se dají pořídit i samostatně. Většinou se prodávají v tubách, ale třeba velmi dobrý kvaš od výrobce Caran D’Ache je v pánvičkách. Oproti improvizovanému kvaši má tu výhodu, že barvy jsou krycí i při jejich maximální koncentraci (akvarel oproti tomu zůstává průhledný a přidáním kvašové běloby jej sice zneprůhledníte, ale také utlumíte a zesvětlíte).

Rozdíly mezi kvašem a akvarelem

Kvašové běloby

V kvaši se používají dvě různé běloby. První je zinková běloba, která se míchá s barvami tak, aby se dosáhlo různé světlosti. Je méně krycí než titanová běloba, která se používá zejména k míchání velmi světlých odstínů a samotné bílé, většinou až na poslední vrstvě. Je velmi krycí, tudíž schová všechny barvy pod ní. Nemíchá se příliš často s ostatními barvami, neboť je velmi rychle potlačí a hůře se s ní odhaduje množství.

Značky

Pochopitelně lze sáhnout po velmi kvalitních kvašových barvách Winsor&Newton a Schmincke, které jsou pravděpodobně nejkvalitnější a nejlepší, co se vlastností týče. Winsor&Newton produkuje dvě řady kvaší – jedny malířské, druhé designérské. Pozor, designerské nejsou světlostálé, protože jsou určeny k jednorázové malbě produktu, například pro prezentaci. Nicméně, kvaše od těchto výrobců jsou velmi drahé.

Kvaš v tubách, vlevo je velké balení titanové běloby. Vpravo je standardní velikost tuby kvašů značky Winsor&Newton nebo Schmincke

Alternativou k Winsor&Newton nebo Schmincke jsou výrobci Pébeo a nebo Royal Talens, které jsou nejen cenově příznivější, ale mají poměrně štědré balení (zhruba dvojnásobné). Kvalitou jsou na tom téměř stejně jako prvně jmenovaní výrobci.

Dalšími dobrými kvašovými barvami jsou od Švýcarského výrobce Caran D’ache, který produkuje sady velmi dobrých kvašových barev v pánvičkách. Barvy jsou dobré, krycí a cenově dostupné.

sada kvašových barev Caran D´Ache v pánvičkách

Umton vyrábí kvaš pod názvem „mistrovské tempery“ a jedná se relativně kvalitní a cenově nejdostupnější kvaš. Bohužel nemají pořádnou červenou a okr, který bych doporučil sehnat od jiného výrobce.

Které výrobce nebrat

Koh-I-Noor vyrábí kvaš pod názvem „krycí vodové barvy“, a jedná se o školní obdobu vodovek/kvaše. Nebrat.

Daler-Rowney také nabízí sady a tuby kvašových barev, ale také nebrat, barvy nejsou dostatešně syté a krycí.

Jak s kvašem pracovat

S kvašem se pracuje nejlépe od zředěné koncentrace, kdy kvaš ředíme vodou a postupně děláme hutnější a sytější barvy a přidáváme bělobu, abychom podpořili krycí vlastnosti kvaše. Kvaš nejraději rozmíchávám na porcelánovém talířku. Protože kvaš velmi rychle schne, doporučuji si vymačkanou barvu z tub dát na křídový papír, pod který dám navlhčené ubrousky – kvaš pak pomaleji vysychá a dá s ním pracovat déle. Pokud kvaš vyschne, tak jej lze velmi snadno oživit vodou a tím pádem spotřebovat všechnu barvu. Bohužel, takto oživený kvaš postrádá svou hustotu a kryvost, proto pro vrstvy, které chceme, aby byly krycí je lepší vzít čerstvý kvaš z tuby. Když maluju s kvašem, snažím se nejprve spotřebovat „zbytky“ z talíře a křídového papíru a pokud potřebuji nějakou sytou, kryvou vrstvu, vymáčknu si kousek kvaše z tuby.

Talíř s barvami. Nerad jej čistím, protože z těchto zbytků barev se míchají krásné šedé a tlumené odstíny a navíc mi to přijde škoda. Vpravo je vidět kus křídového papíru, na kterém mám nanesené jednotlivé barvy.

Kvašem se maluje na papír, lze použít s výhodou akvarelový papír, nebo čtvrtku. Oproti akvarelu, kde papír hraje dosti zásadní roli, kvaš tyto nároky nemá, protože, zejména v jeho husté a krycí konzistenci na papíře „drží“. S kvašem se dá velmi dobře malovat i na omítku (doporučuji stěnu malinko navlhčit rozpračovačem). Kvašem se dá malovat i na (šepsovanou!!) sololitovou nebo dřevěnou desku, případně kartón. Internety uvádí, že s ním lze malovat i na plátno, ale přiznám se, že mne výsledky moc nenadchly, zejména kvůli tomu, že spotřeba barvy na plátně je viditelně větší a neumožňuje pořádně malovat ve stylu „akvarelu“.

Oproti temperovým barvám není nutné mít kvaš rozmíchán na konzistenci “horčice“ (tj. správná konzistence pro malování temperou), ale spíše postačí konzistence podobná smetaně. Technika je tedy (o pocitově) dosti podobná malování akvarelem, kdy nanášíme na papír barevnou vodu.

Narozdíl od akvarelu nepotřebuje kvaš tolik vody, a díky tomu s ním lze malovat i na tenčí papír, například do skicáře, který má tenké listy (= tzn. nízkogramážových papírů).

rychlé studie krajiny kvašem
Pohled na Barrandovský most malovaný kvašem do skicáře

Výhoda oproti akvarelu je ta, že s kvašem lze pracovat nejen od světlých ploch k tmavým, ale i od tmavého ke světlým tónům, tedy podobně, jak to umožňuje například akryl.

Mezi nevýhody kvaše patří to, že při schnutí mění svůj tón – tmavé odstíny tmavnou a světlé odstíny při schnutí světlají. Je to o zvyku. Pokud ale potřebuji například strefit nějaký odstín, který je již na obrázku, není problém kvaš na papíře lehce navlhčit mokrým štětcem, nanesená barva ztmavne/zesvětlá a podle této barvy si pak rozmíchám patřičný odstín.

Další nevýhodou kvaše je to, že po zachnutí vytváří sametový povrch, který je sice krásný, ale náchylný k otěru – například když je vložený ve stránkách skicáku. To se ale dá řešit tak, že se kvaš zafixuje fixativem – velmi dobře poslouží průhledný lak na vlasy.

portét kvašem, kde je kombinován přístup ředění vodou (pozadí), které vytváří dojem akvarelu a samotný portrét je pak více hutnou barvou

Doufám, že tento článek aspoň malinko přispěl k povědomí, co to ten kvaš je a jak se s ním maluje. Jestli hledáte doplněk k akvarelům, a nechce se vám malovat s akrylem nebo olejem, je kvaš naprosto legitimní, nenáročná a pohotová alternativa. Pokud máte nějaké otázky, neváhejte mi je napsat do komentářů, pokusím se je zodpovědět, případně bych časem sepsal pokračování k tomuto článku.

Přeji spoustu kreativních nápadů a malovacích úspěchů

Adam

5 thoughts on “Co je to ten… kvaš?

  1. Problém je se špatnou dostupností, asi se moc neprodává, takže např. Talens Extra Fine v jednotlivých tubách nebo skleničkách (podstatně ekonomičtější 50ml balení) se těžko shání. Sehnat se dají skleničky v muzikeru, na konci roku tam byly i pěkné ceny, po novém roce ale razantně zdražili ..

  2. Adame, super článek. Protože s tím akvarelem bojuji, neboť mě neposlouchá (možná to bude naopak), nejspíš se pustím do kvaše, popř. začnu s jeho kombinací…Ale díky moc za inspiraci…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *